Když jsem poprvé zavítal do Ostravy, bylo mi devět let. Maminka tehdy pracovala na ruzyňském letišti v Praze a měla k dispozici výrazné slevy na letenky, tak jsem zároveň poprvé usedl do letadla Jak 40 a užil si vnitrostátní let z Prahy do Ostravy. Přiznám se však, že kymácení v letadle a pohled z velké výšky mi nedělal zrovna dobře, jsem vysloveně zemitý typ člověka a trpím závratí. Velmi podobně jsem se cítil i v panelovém domě, když jsme tu dočasně přebývali u našich příbuzných v jednom z vyšších pater sídlištního bytu.
Kdybych bydlel například v jedenáctém patře panelového věžáku, asi bych se tu necítil zrovna dobře a už vůbec bych neměl zájem tu umývat okna. To bych ostatně ani nedoporučoval nikomu, kdo trpí závratí, ale to není jediný důvod, proč raději mytí oken v Ostravě https://tnuklid.cz/myti-oken/ přenechat profesionálům:
Vratké štafle. Mám doma hliníkové štafle a když je nedostatečně rozevřu a vstoupím na ně, občas poskočí kupředu. V takové chvíli můžete ztratit rovnováhu a při mytí oken je to velmi nebezpečné.
Mizerná obuv. Když umývám okna ve svém bytě, a to je jen první patro, kde závrať nemám, zouvám se z bot a svlékám ponožky. Mytí oken zcela naboso je nejbezpečnější, protože mírně zpocená chodidla nekloužou a máte v nich cit a spolehlivou oporu. Rozhodně bych neriskoval být tu v pantoflích, bačkorách nebo klouzavé podrážce tenisek nebo dokonce módních žabek.
Nedostatečné technické myšlení. Já tomuto jevu takto přezdívám u mytí oken zcela záměrně, protože komu technické myšlení dělá problémy, může snadno spoléhat na svou naivitu a skončit pak venku na ulici. Když máte totiž poměrně vysoko těžiště těla, například na židli, okenním parapetu, radiátoru nebo štaflích a zavrávoráte, setrvačná síla spolu s vysoko posazeným těžištěm těla vás doslova katapultuje dopředu a nemáte se tu pak čeho zachytit. Okna jsou výkyvná, nejsou tu žádná madla a pád z okna je v takovou chvíli neodvratný.